Vzpomínky na kulturu, politiku, ekonomiku
Zaznamenal Vladimír Brož
Tento text vznikl na konci jara roku 1995 jako autentický záznam vyprávění pana Josefa Pavly o Šárce a okolí. Je souborem faktů, které již zapadávají v zapomnění. Pan Pavla ve věku 86 let je jeden z mála žijících pamětníků a milovníků rozkvětu života v Šárce za 1. republiky, přesto je jeho paměť obdivuhodná.
Šárecké údolí Podbaba, Sedlec, Horní Šárka, Podhoř a Lysolaje byly obcí Dejvice, později Praha 19 a nyní je to Praha 6. Tyto části Prahy 19 měly velký kulturní rozkvět ke konci 19. století.
Restaurace
Dále uvedeme počet restaurací v této oblasti. Od bývalé Koželužny, dnešní Tesla, byla restaurace U zdymadla (Čachrářka), kde působil podpůrný spolek Lidumil, který pro děti pořídil velké loutkové divadlo. Postupujeme-li dále byla restaurace V Oule (dnes opuštěný dům). Další restaurace byla v Podbabě U nádraží, kde byl velký divadelní a tělovýchovný sál a několik přilehlých lokálů. Zde působil divadelní soubor Ratolest. Tento soubor měl bohatou kulturní činnost. Tento sál byl zároveň využíván pro tělovýchovu DTJ (Dělnická tělovýchovná jednota, sociální demokracie). Dále zde působil podpůrný spolek Dělnická beseda. Další restaurace Břetislavka byla centrem divadelního a sportovního dění. Byl zde Sokol, který měl velmi bohatou činnost. Naproti byla restaurace Na Rybářce. Zde působil Tamburašský sbor Jaro. Další zahradní restaurace byla Žežulka, dále pak výletní restaurace Na Šatovce. Další zahradní a taneční restaurace byla Pod Hájem, kde sídlil klub tenistů. Dále restaurace Na Mlýnku, pak restaurace Na Kaplance, kde byl podpůrný spolek Kamarád (vysloužilý vojáci), později divadelní soubor Malá scéna, která nakonec byla přejmenována na ochotnický spolek Roman Tůma. Později sem také byla přestěhována loutková scéna z Podbaby. Další menší restaurace byla za cihelnou (u Dubového mlýna) na Jenerálce. Té se říkalo Utrejch. Poslední restaurace na Jenerálce byla U Trčků. V těchto restauracích byla provozována bohatá kulturní činnost, o které se zmíníme později.
Řemesla
Pro informaci uvádíme pěstovaná řemesla ve 20. letech:
Řeznictví: U zdymadla – Rudolf Luňáček
U nádraží – Luňáček Jaroslav
U křížku, u malé zvonice na Břetislavce – Alois Luňaček
směrem do Lysolaj – Antonín Lašťovka
U pumpy (na cestě do Lysolaj) – Karel Miňovský
u restaurace Pod Hájem – Bohumil Kortus
na Jenerálce proti Dubovému mlýnu – Březina
Potraviny: u zdymadla – Václav Šťastný, později VČELA
proti Oule (Kmotr) – Král
u nádraží – Josef Černý
u pošty (naproti vile Karlovka) – Matěj černý
u Břetislavky – Fiala
za Rybářkou (proti Červenkům) – ?
proti lomu U Krausů – Anastázie Hošková
stánek proti škole – Voborský
proti šifoneru – Kmínková, byla také známá spiritistka
za Žežulkou (garáž mezi Sanytrovkou a šifonerem) – Kolátor
u Podháje konsum (později Pramen)
Pod Mlýnkem – Josefa Baštová
na Jenerálce vedle řeznictví U Trčků
Prodej a oprava obuvi: proti zdymadlu – Petr
vedle Křížku – Klápa
ve dvoře U Křížku – Karel Vejbora
proti Břetislavce – Vosátka
u Miňovských (dnes pí. Svobodová) – Přenosil
na Kaplance – Stára
Obchody s galantérií: u zdymadla – Pařízek
u nádraží – Josef Černý
vedle p. Černého – A. Hrnčíř
Krejčí: u nádraží – Jan Hrnčíř
nad restaurací U nádraží – Josefa Schonová
za poštou – Josef Hrnčíř
na Žežulce za sálem restaurace – Novák
u Šifoneru – Helena Kolátorová
na Šatovce – Josef Vysušil
Pekaři: za poštou – Kutiš
za Břetislavkou do Lysolaj – Šulc, později Filip
Tabák: proti zdymadlu Prodej novin a tabáku – J. Zralý
pod viaduktem – Červenková
U Holečků u pošty – Šilhavá
proti škole – Voborský
Na Mlýnku – Váchová
Zámečník: u nádraží – Josef Váňa
Truhlář: u pošty velké truhlářství – Vilém Pojman, vyráběl maringotky a nábytek
Tesař: proti Oule – Václav Král prodej dřeva
Povozníci: u Miňovských – Miňovský
Zahradnictví: u lomu – František Červenomlýnský
za kaplankou – Karel Matas
Zedníci: v Pokojné ulici – Rudolf Svoboda (stavitel)
za Kaplankou – Bedřich Fulín
Malíř: proti Oule – rodina Bukovských, malíři pokojů a divadelních dekorací
Kovář: u zdymadla – Václav Růžička
Kamnář: proti nádraží – Václav Bína
Holiči: proti Oule – Boranda, zaměstnával bratry Řečinských
u nádraží holič a vlásenkář – Souček
proti vile Karlovce – Krofta
Cukrář: proti Oule – Hornek
u viaduktu – Boranda
Lakýrník: starý mlýn u Šatováku – Antonín Matějček
O cesty v Šárce a Podbabě se staralo osm cestářů, jejichž vedoucím byl později Václav Šimůnek. Cesty vedoucí do Šárky z Hanspaulky a z Horní Šárky: Žežulák, Šatovák ze Šárky pokračuje do Lysolaj, Umrlčina, Bašťák, Kaliňák, cesta na Jenerálku. Z Mlýnku také vede cesta přes kopec do Horoměřic a Lysolaj. Tyto cesty byly udržovány cestáři z Dolní Šárky. O bezpečnost na těchto cestách přes den i přes noc se staralo osm strážníků s velitelem. Policejní stanice byla u Valentů na Žežulce.
V Podbabě byl poštovní úřad. Přednostou byla paní Ducháčková. Tato pobočka zajišťovala peněžní, balíkovou a dopisní službu do obcí: Horoměřice, Lysolaje, Podbaba, Sedlec, Suchdol, Šárka a Jenerálka.
Zdravotní službu prováděli v Podbabě, Sedlci, Šárce a Lysolajích dva lékaři: zdravotní rada Dr. Ladislav Pešek, bratr slavného fotbalisty AC Sparty, „Kádi“ a Dr. Vladimír Maněvský. Dále zde působil jeden zubní lékař a jeden dentista.
Šárecká škola sloužila pro děti z Horní Šárky, Dolní Šárky, Podbaby a Lysolaj. Bylo zde pět tříd obecní školy. Tato škola byla velice dobře vybavená, měla dokonce tělocvičnu. Brigádnickou akcí byla škola vybavena v 60. letech ústředním topením. V této škole v rámci kulturního jara v Šárce několikrát probíhaly výstavy našich slavných výtvarníků, grafiků a sochařů. Hlavním organizátorem těchto akcí byl doc. Evžen Viktora se svou dcerou Helenou Viktorovou architektkou a ředitel školy Čeněk Červený. Měšťanská škola byla v Dejvicích.
Autobusové spojení s Prahou zajišťoval pan Pícha a bratři Bohumil a Václav Šerpanové. Hlavní spojení však bylo železnicí ze stanice Podbaba do Masarykova nádraží.
Velkou obživu občanů této oblasti zajišťovaly veliké tkalcovny a přádelny, které patřily p. Mautnerovy, rovněž koželužna (dnes Tesla) p. Traub, pokladník AC Sparty. P. Mautner postavil veliké sídliště pro své zaměstnance obytné domy, tzv. domky (za tratí u Benziny).
V Šárce byl v provozu lom, proti obchodu Anastazie Hoškové, který vlastnil p. Miňovský
Ochotnické divadlo
Divadlo Ratolest v Podbabě vedlo několik nadšenců, jako Alois Luňáček, Jaromír Černý, Ing. Pilc, Ing. Němec, bratří Dobrové hlavně František Dobr, jenž byl jak vynikající herec, tak i hudebník. Dále Alois Pavla, Václav Šťastna, italský hrabě Zibesoni, Ota Severa, Božena Nováková, Marie Pojmanová, jako vynikající nápověda (tuto funkci převzala později Vlasta Pavlová) atd. Ratolest rozšířila svou činnost o pražské herce jako například nejslavnější pěvkyně světa Jarmila Novotná, žačka Hilberta Vávry, barytonisty Národního divadla. Ve 20. letech divadelní činnost převzala mladší generace, kterou tvořili Zibesoni, Ela a Nina Laušmanovy, Josef Pavla, bratří Řečínských, bratří Bukovských, Heda Kasalická, Helena Matějková, Božena Dvořáková, Rudolf Sládek, atd. Tento soubor se zaměřil na vlastenecké hry jako Lucerna, Maryša, Vojnarka, Její pastorkyňa, České mlýny apod. Představení úspěšně probíhala v divadelním sále pro cca 200 diváků u nádraží. Mimo tento soubor hostovaly soukromé divadelní společnosti hudebního skladatele Karla Mora nebo hudební a dramatická společnost Havlíček. Za zmínku stojí fakt, že herci těchto společností, kteří hráli každý den, museli sami rozprodávat vstupenky na své představení.
Sokol
Další velmi bohatá činnost byla v Sokole na Břetislavce. Symbolem Sokola byl krásný prapor, jehož kmotrou byla Anna Nováková manželka prvního starosty Sokola Bedřicha Nováka. Sem chodili cvičit také obyvatelé domků (dnes Papírenská ulice), mezi ně patřily osobnosti jako Antonín Varhulík (francouzský legionář), který byl náčelníkem Sokola v Podbabě, a jeho bratr Karel, který vynikal na cvičebním nářadí, a další občané. Dcera A. Varhulíka byla učitelkou. Za svou činnost a za odboj proti okupaci byla popravena v koncentračním táboře.
Mimo cvičení se Sokol zabýval divadelní činností a koncerty. Měl také Tamborašský sbor. Ten vedl Alois Pavla. Také v Sokole působil dramatický soubor, který vedl Ing. Pilc. Po rozchodu v Sokole byl ustaven soubor Jaro. Zakladatelem byl Jaroslav Červenka, Josef Pavla, Václav Šoltys, Rudolf Sládek, Josef Trojan, Jan Schon a bratří František a Karel Řečínských. Později vedení tohoto souboru, který se rozrostl, převzal František Kotýnek, jeho bratr a Václav Plzák. Tento soubor byl velice úspěšný ve svém kraji.
Dále Sokol měl velký trubačský sbor vedený Václavem Šťastným.
Sokol vlastnil přírodní Jiráskovo divadlo v Pod Háji vedle vily Zuzanka. Činnost Sokola v tomto divadle byla velice bohatá. Hostovalo zde např. Národní divadlo s představením Prodané nevěsty, nebo Vinohradská zpěvohra. Hlediště přírodního divadla pojmulo až 2000 diváků. Jednalo se vždy o nádherná představení s bohatou výpravou. Hrály se zejména tyto hry: Lucerna, Jan Výrava, Polská krev, Maryša. Sokolu také patřilo hřiště pod divadlem, dnes TJ Republikán (česká házená). V Sokole byly každý rok pořádány Šibřinky, což byl ples s půlnočními divadelními scénami. Scénář psal Alois Pavla, jenž u této příležitosti vydával Šibřinkové listy. Účinkovali zde herci z Ratolesti a ze Sokola. V roce 1928 byla uspořádána půlnoční scéna Z pohádky do pohádky, která se těšila velikému úspěchu. Byla mezi jiným provedena na plese, který pořádal sbor důstojníků, ve velkém sále Lucerny. Tohoto plesu se zúčastnil mimo generality též francouzský maršál Foche s panem prezidentem Masarykem. Hudbu k této scéně složil František Ryvora, který pocházel ze Suchdola. Pan prezident osobně pogratuloval skladatelům a odměnil je vavřínovými věnci se stuhami.
Podbabský Sokol měl několik sokolských odboček v Sedlci v restauraci Na dolině, na Suchdole v restauraci U Šíchů a v Lysolajích v restauraci U Tučků.
Vynikajícím vedoucím ochotnického divadla Ratolest a Sokol ze Sedlce byl jevištní mistr divadla Uránie Josef Mikovec.
Divadlo na Kaplance
Majitelem Kaplanky byla rodina Jana Kubelika. Jan Kubelik byl syn ředitele školy v Horoměřicích, synovcem slavného světového houslisty Jana Kubelika a bratrancem slavného světového dirigenta Rafaela Kubelika. Jeho sestra byla učitelkou hudby. V prostorách restaurace Na Kaplance bylo hlediště pro cca 200 diváků a jeviště na kterém účinkovali ochotníci divadla Malá scéna z Dejvic. Toto divadlo vedl František Kabourek, Karel Hošek, rodina Zavadilových, Antonín Miňovský s chotí a Vilém Pšenička s chotí. V době okupace se tato scéna změnila na divadelní soubor Romana Tůmy, který byl hercem Národního Divadla. Roman Tůma se také zasloužil o zachování a přestěhování loutkového divadla od zdymadla na Kaplanku. Loutkové divadlo zde vedli Jiří Fára a Jandečka.
Hlavní rozvoj tohoto souboru nastal příchodem občanů ze Šárky jako Josefy Vosátkové, Dusy Severové, Dobruše Matějčkové (Truhlářové), Josefa Pavly, který byl režisérem, hercem a později po Karlu Matasovi předsedou a Antonína Hlaváčka s chotí. Významnými členy byli bratří Sádkové s rodinami, bratří Ing. Ota a Luboš Werichové, Jan Bašta, Josef Janda, Slávka Škvorová, Krista Fialová, Sláva Hornek, Ing. Jiří Stránský, František Vít, J. Jonášová, Slávka Cihlářová, Miloš Němeček, Zdeněk Pavla atd. Tento soubor působil i na jiných scénách ochotnických divadel, např. v Podbabě, Lysolajích, Horoměřicích, Žalově, Nebušicích a na Jenerálce. O úspěch souboru se zasloužil vynikající herec, režisér a zpěvák Jan Weishaupt (Svoboda). Zúčastnil se také úspěšně na různých přehlídkách ochotnických souborů. Věhlasná byla účast na přehlídce v Hronově. Na scéně kromě ochotníků také účinkovali členové Národního divadla, jako Milada Šubrtová, Fidlerová, Tříska, Zikmundová (manželka českého cestovatele), tenorista Béno Blachut, Zdeněk Otava, Ivo Žídek, tanečník a sólista Kúra s baletkami, dále pak členové Pražských divadel jako Josef Bláha, Bety Tolarová, tenorista Pešek, atd. Divadlo hrálo hlavně vlastenecké hry: Lucerna, Vojnarka, Maryša, České Mlýny. Na každé představení byly tištěny plakáty, jež musely být za okupace českoněmecké.
Za organizační a hereckou činnost obdržel p. Josef Pavla v Hronově zlatý Tylův odznak, což je nejvyšší vyznamenání ochotníků ministerstvem kultury. Tento odznak se uděloval pouze třem osobám ročně.
Antonín Hlaváček nejenom že působil na této scéně, ale také úspěšně vedl odbočku Československého červeného kříže a byl předsedou dámské házené.
Republikán
Za zmínku jistě stojí sportovní klub Republikán. Tento Klub měl bohatou členskou základnu v Podbabě, v Šárce a okolí. První fotbalové hřiště bylo na Unitasce v Sedlci v cihelně. Později měl krásné hřiště Pod Hájem, dnes jsou zde rodinné domky (Bumbálek, Libosvár, Čech). V důsledku jejich výstavby na pozemku pana Ištvána se hřiště zrušilo a Republikán si vybudoval hřiště na Jenerálce v cihelně. Trenéry fotbalistů byli Ludvík Červenka, Josef Janda a Jaroslav Škvára. Činnost klubu byla velice bohatá a vychoval mnoho výborných fotbalistů, kteří dokonce hráli v 1. lize. Jako např. bratří Sláva (AC Sparta), Josef (Union Žižkov) a Karel (Poděbrady) Čechové, Antonín Klempíř (FK Bohemians), Karel Bernášek (Bohemians a později Baťa Zlín), Josef Čihák (AC Sparta a Viktoria Žižkov), atd. Kromě fotbalu Republikán měl odbor dámské a mužské české házené. Vynikající hráčkou byla Gusta Dědičová (Baštová), která také hrála v národním mužstvu. Její dcera Květa Baštová (Janečková) reprezentovala v národním mužstvu a v klubu AC Sparta jako brankářka. Vynikající brankářka národního mužstva byla také Helena Pikhartová (Filipová). Fotbalista Jan Brož byl trenérem jak dámské, po A. Hlaváčkovi, tak i mužské házené. Za muže vynikl na poli mezinárodní házené jako rozhodčí a trenér Zdeněk Pavla, který trénoval mužstvo Karviné.
Horní Šárka
Na Horní Šárce se nalézá prastarý hřbitov pro oblast Podbaba, Lysolaje a Šárka. Je zde také kostel sv. Matěje. Původní chrám byl založen knížetem Boleslavem II. r. 971. Nynější kostel byl vystavěn r. 1771. Obraz na Hlavním oltáři chrámu páně je malovaný r. 1699 Kristiánem Dittmannem. Kostel byl od pradávna významným poutním místem. Na přelomu století zde působil jako kanovník Dr. Rudolf Horský. Byl také říšským poslancem a vynikajícím řečníkem za věc českého národa v rakouskouherském parlamentě. U kostela se také každoročně od 24. února až do 19. března konala celopražská pouť. Atrakce a stánky byly až k Dejvickému Nádraží. U příležitosti zahájení Matějské poutě byly pořádány taneční zábavy nejenom v Šárce a Podbabě, ale také v celých Dejvicích.
V Hospodě U Hendlů působil spolek Havlíček (po spisovateli K. H. Borovském). Významnými členy byli František Hudeček, Emil Přáda a sestry Švihlovy. Zabýval se kulturní a humanitní činností a zároveň měl ve svém středu několik členů, kteří hráli ochotnické divadlo v sále hospody. Děti z horní Šárky chodili do školy v Dolní Šárce. Další divadelní činnost byla provozována v restauraci Na Zavadilce. Tento spolek se jmenoval Tyl. Vedl ho V. Voch a významným členem byl Josef Bláha později člen Městských divadel pražských.
Politická činnost
Občané této oblasti byli také velice aktivní v politické činnosti. Voliče zde měly strany:
1. Československá národně socialistická 70% voličů
2 Sociální demokracie později po sloučení Komunistická strana Československa
3. Lidově demokratická strana
4. Národní demokracie
5. Republikánské strana (rolníci)
6. Národně demokratická
7. Fašistická strana (Stříbrný, Gajda, Pergler)
Úspěšnými starosty Prahy 19 z této oblasti byli: Jan Čech (bydlel u nás), Zavadil, Václav Jirásek.
Oblasti Prahy 19 řídili tzv. okresní odborní činitelé: Dobromil Kolátor, Antonín Vosátko za okupace byl za politickou činnost popraven, Jan Bašta.
Občané Šárky a Podbaby se nikdy za okupace nezpronevěřili národnímu cítění. Oběti okupace:
Antonín Vosátka – popraven
František Fiala – vězněn několik let, pozdější starosta Lysolaj
Rudolf Mecker – vězněn
Cyril Klempíř – vězněn
Odbojová činnost v Šárce byla u zahradníka Matase, kde každou neděli dopoledne se zúčastňovaly tyto osoby: Bedřich Fulín, Karel Matas, Karel Hošek navazoval spolupráci s budoucím primátorem hlavního města Svobodou, Josef Pavla, z Hanspaulky přinášel informace legionář a spisovatel Josef Kopta a stavitel Rudolf Svoboda, který byl dříve členem Omladiny a později první revoluční předseda prozatímního národního výboru. Činnost tohoto odboje se soustředila na distribuci a sběr informací.
Josef Pavla, zaměstnanec Pražské městské pojišťovny, bránil ve dnech Květnového povstání se svým bratrem Staroměstskou radnici. Za tuto obranu byl navržen na státní vyznamenání, které odmítl s tím, že se jedná o samozřejmost.
Ve dnech Pražského povstání byli jmenováni Zemským národním výborem zástupci politických stran a organizací:
1. za Nár. soc. předseda Rudolf Svoboda, Karel Matas, Jan Bašta, Josef Pavla a Antonín Matějček
2. za komunisty Josef Suldovský, Štěpán Černý
3. za legionáře Antonín Hlaváček
4. za Sokol Karel Řehák
Lysolaje
Další osvětová činnost byla v Lysolajích. Tato obec navazovala na činnost v Šárce a v Podbabě . Jednalo se především o postavení moderní školy o něž se zasloužil František Fiala jako starosta. Dále s ním spolupracovali všechny politické organizace. V kulturní oblasti působili senátor a předseda Advokátní komory Dr. Antonín Klouda, dále pak Rudolf Bernášek, vynikající ochotnický herec Antonín Tříska. Tříska také působil v divadle Uránie, zde byl také fašisty zatčen. Jeho sestra byla Marta Třísková z Lysolaj, jeho setřenice ze Šárky jsou Anna Brožová (naše babička) a Otilie Černá. Mimo jiné byl příbuzný se světovým hudebním skladatelem Leošem Janáčkem. V Lysolajích bydlela herečka Eva Matoušková.
Na začátku cesty do Houslí je vzácná historická kaplička, která má pramen velice dobré pitné vody.
Hudba
V Podbabě, Šárce a Lysolajích bylo dříve velice mnoho muzikantů. Také zde bylo několik kapel které vedli: Václav Hlaváček, Josef Černý, Antonín Melíšek, Sládek, František Ryvora, Václav Šťastný. Symfonický orchestr v Podbabě byl veden Josefem Novákem. Další symfonický orchestr byl na Mlýnku, který vedl Václav Javůrek s trumpetistou Jaroslavem Hrdličkou a Ing. Otou Werichem. V Sokole byl založen trubačský soubor Václava Šťastného ze Sedlce. Na Jenerálce, v Dubovém mlýně se narodil světový hudební skladatel Mysliveček.
Karel Hašler národní písničkář a skladatel a mimo jiné také švagr skladatele Rudolfa Frimla žijícího v Americe, složil několik popěvků a písní o Šárce a Podbabě.
Doslov
Dobruše Truhlářová
Pan Pavla byl rozený funkcionář a ve všech funkcích, které zastával i v pozdější době, pomáhal hlavně sociálně slabším lidem – tu dostali brikety nebo ošatné, někomu pomohl do domova důchodců a jinému pomohl na vysokou školu (dříve nerozhodovalo pouze přijímací řízení). A jako všude jinde ‘není člověk ten, aby se zachoval lidem všem’ tak i v tom našem milovaném údolíčku neměl p. Pavla jen samé příznivce. Ale to už tak bývá ‘čiň čertu dobře a peklem se ti odmění’. I to na sobě zakusil. Hlavně ať mu ještě dlouho slouží ta jeho fenomenální paměť a ať nás zase brzy do nějaké příjemné minulosti zavede.
Další vzpomínka p. Pavly bude humorná s několika požadavky pro zlepšení života v Šárce