V kauze Šatovka, ve které náš spolek zásadně nesouhlasil se změnou územního plánu v ochranném pásmu přírodní památky Dolní Šárka, nám dal za pravdu i Nejvyšší správní soud.
Zamítl kasační stížnost magistrátu a potvrdil pravomocný rozsudek Městského soudu.
Náš spolek je stále připraven jednat s radou MČ Praha 6 o dalším využití Šatovky. To jsme několikrát deklarovali písemně i na ústních interpelacích zastupitelstva Prahy 6.
Celý dokument zamítnutí kasační stížnosti si můžete stáhnout na tomto odkazu: NSS zamítnutí kasační stížnosti
Ze zamítnutí kasační stížnosti vybíráme nejzásadnější pasáže:
35] … Stěžovatel však svůj záměr odchýlit se při změně územního plánu od pravidel nadřazené územně plánovací dokumentace nepodložil věcně a formálně logicky správnou argumentací, která by se opírala o konkrétní skutečnosti. Naopak na takové zdůvodnění naprosto rezignoval, v důsledku čehož nebylo možné ověřit nezbytnost vymezení nové zastavitelné plochy oproti principům definovaným v zásadách územního rozvoje. Kód míry využití území C stanovený pro nově vymezenou plochu s funkcí veřejného vybavení nesvědčí o souladu změny Z 2778/00 s pravidly uvedenými v nadřazené územně plánovací dokumentaci, neboť je evidentní, že areál domova pro seniory minimálně nepovede ke spojování zeleně do uceleného systému ani nebude respektovat původní venkovský charakter dané lokality.
Souhlasné stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny k napadené změně územního plánu stěžovatele nezbavilo povinnosti ji náležitě odůvodnit, a to i z hlediska jejího souladu se zásadami územního rozvoje. Městskému soudu proto nelze vytýkat, že tyto skutečnosti nezohlednil při svém rozhodování.
…
[37] V rozsudcích Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Ao 6/2011 a sp.zn.6 As 214/2017 se dále uvádí, že zákonným podmínkám, podle nichž je možné změnou územního plánu vymezit další zastavitelné plochy, neodpovídá obecné konstatování o nemožnosti využití již dříve vymezených zastavitelných ploch a potřebě vymezit plochy jiné. Obec tedy musí v potřebné a přezkoumatelné míře podrobností zdůvodnit nejen to, které zastavitelné plochy jsou dosud nevyužity a proč je nelze použít k nové výstavbě, ale i to, proč se u konkrétních pozemků mění jejich charakteristika z nezastavitelných na zastavitelné, a proč se jeví být vhodnou náhradou za pozemky nevyužité. Vyhodnocení účelného využití zastavěného území je přitom nutné provést 4 As 360/2019 u každé změny, jejíž podstatou je změna původně nezastavitelné plochy na plochu zastavitelnou (srov. rozsudek Nejvyšší správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 4 As220/2016 – 198), a to dokonce i při pořizování zcela nového územního plánu, jak vyplývá z dalšího rozsudku téhož soudu ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 1/2013 – 85, publikovaného pod č. 2903/2013 Sb. NSS.
…
[40] Odůvodnění změny Z 2778/00 tedy neobsahuje žádný výčet nevyužitých zastavitelných ploch na území Městské části Praha 6 ani vysvětlení, z jakých důvodů je nelze použít k nové zástavbě. Naopak stěžovatel se ve změně územního plánu zmiňuje o vymezení nové zastavitelné plochy o rozloze 0,63 ha za účelem vybudování domova pro seniory na úkor stávající plochy sady, zahrady a vinice, přičemž sám v podstatě konstatuje dostatečnou kapacitu a nenaplněnost rozvojových ploch pro veřejné vybavení o rozloze 9,8 ha, jež několikanásobně přesahuje výměru zamýšlené zástavby. Potřeba vymezení nové zastavitelné plochy není z argumentace stěžovatele vůbec zřejmá, na čemž nic nemění ani jeho obecný poukaz na vhodnost začlenění domova pro seniory do přírodní lokality, stávající struktury zástavby a rekreační povahy daného území.
Z něho si totiž nelze učinit žádný úsudek o tom, proč uvedená stavba musí být vybudována právě na dotčených pozemcích, a nikoliv v jiných lokalitách Městské části Praha 6, které jsou již vymezeny pro funkci veřejného vybavení.
..
[43] … Souhlas orgánu ochrany přírody s dotyčnou změnou územního plánu nemůže zhojit její rozpor s obecně závazným právním předpisem obce.
..
[44] Nejvyšší správní soud v dosavadní rozhodovací činnosti dospěl k závěru o nutnosti řádného odůvodnění nové zastavitelné plochy ve změně územního plánu i z hlediska požadavků obsažených v § 4 odst. 1 a § 5 odst. 1 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu a současně dovodil, že v tomto směru nepostačuje pouze povšechné odůvodnění vztahující se k územnímu plánu jako celku, v němž nejsou uvedeny úvahy ohledně nezbytnosti zabrání zemědělské půdy v konkrétní lokalitě pro sledovaný účel (např. rozsudek NSS ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 1/2013 – 85). Uvedená ustanovení zákona o ochraně zemědělského půdního fondu totiž vycházejí z principu, podle něhož je nutné pro nezemědělské účely použít zejména nezemědělskou půdu, nezastavěné a nedostatečně využité pozemky v zastavěném území nebo na nezastavěných plochách stavebních pozemků staveb mimo tato území, stavební proluky a plochy získané zbořením přežilých budov a zařízení, přičemž při územně plánovací činnosti je třeba navrhnout a zdůvodnit takové řešení, které je z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu nejvhodnější, a to při vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond ve srovnání s jiným možným řešením.