Rozsudek Městského soudu – vyhráli jsme!

12.09.2019 14:47

 Neobvykle rychle rozhodl Městský soud ve věci naší správní žaloby. Na devatenácti stranách, celkem ve 109  odstavcích se velmi podrobně problematikou zabývá. Přesně to náš spolek chtěl – aby nezávislá, soudní moc rozhodla, který veřejný zájem má větší váhu. Zda právo na příznivé životní prostředí, nebo zájem samosprávy na využití území například pro sociální bydlení. 

 Soud nám dal za pravdu téměř ve všech bodech. 
 Z rozsáhlého textu citujeme například:    76. Ochrana nezastavěného území je přitom veřejným zájmem a jedním z cílů územního plánovánípodle citovaného § 18 odst. 4 stavebního zákona. 89. Funkcí ochranného pásma je zabezpečení zvláště chráněných území před rušivými vlivy okolí. Kezměně druhu pozemku v ochranném pásmu a k umístění stavby je třeba souhlasu orgánupřírody. Městský soud v Praze přisvědčuje odpůrci, že opatření obecné povahy nepředstavujebudoucí podobu dotčené lokality a podmínky vyplývající z vyhlášky č. 4/1982, jakož iz citovaného § 37 zákona č. 114/1992 Sb., budou řešeny v územním a stavebním řízení. 90. Přesto Městský soud v Praze neupírá argumentaci navrhovatelů racionální jádro. Pokud citovanávyhláška v ochranném pásmu výstavbu výslovně zakazuje, je více než nejisté, zda se příslušnýorgán ochrany přírody uvolí k udělení nezbytného souhlasu s výstavbou, kterou odpůrce zamýšlí.Jinak řečeno, odpůrce již zadal urbanistickou studii a výstavbu zde plánuje (proto ostatně bylazměna Z 2778/00 přijata), přesto že vyhláška hl. m. Prahy č. 4/1982 výstavbu v ochrannémpásmu přírodní památky zapovídá a z toho důvodu lze sotva očekávat udělení nezbytnéhopovolení k výstavbě v dalších fázích stavebního řízení. Městskému soudu v Praze se postupžalovaného jeví jako stěží obhajitelný a ekonomicky nerozumný. Z tohoto důvodu má podanýnávrh v tomto bodu rovněž za důvodný. 102. V projednávané věci dochází ke kolizi závazku na ochrany životního prostředí ve smysluPreambule a čl. 7 Ústavy a práva na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listinys principem tvorby politických rozhodnutí dle čl. 6 Ústavy, s právem na samosprávu podle čl. 8 ačl. 100 odst. 1 Ústavy. 106. Zákonné limity ochrany přírodního bohatství a přírodních zdrojů nejsou respektovány. Přijatázměna Z 2778/00 je v rozporu se zásadami územního rozvoje hlavního města Prahy, s cíliúzemního plánování, s požadavky na činnost v ochranném pásmu přírodní památky a spožadavky na ochranu nezastavitelných ploch. 107. Opatření obecné povahy zjevně nepředjímá možné důsledky přijaté změny na území přírodníhoparku a nezabývá se jinými, šetrnějšími variantami. Za klíčové pochybení pokládá městský soudskutečnost, že dotčené pozemky se nacházejí v ochranném pásmu přírodního parku. Odpůrcepřijetím Změny Z 2778/00 nerespektuje klíčový význam ochranného pásma. Smyslemochranného pásma je zakotvit jakési přechodové (v praxi ochrany přírody se uvádí i přívlastek“nárazníkové“) pásmo mezi konkrétním zvláště chráněným územím a vnější (zvláštěnechráněnou) povětšinou kulturní/urbánní krajinou. Pokud budou dotčené pozemkyzastavitelné, otevře se prostor pro výstavu v ochranném pásmu a hranice přírodního parkuzůstane obnažena, bezprostředně sousedící s plánovaným objektem občanské vybavenosti.Z hlediska ochrany přírodního bohatství pokládá Městský soud v Praze takový stav zanepřijatelný. Ve stávající podobě nemůže opatření obecné povahy v rozsahu změny Z 2778/00obstát a Městský soud v Praze je proto zrušil a to ke dni právní moci rozsudku.

Z rozsáhlého textu citujeme například:

76. Ochrana nezastavěného území je přitom veřejným zájmem a jedním z cílů územního plánování podle citovaného § 18 odst. 4 stavebního zákona.

89. Funkcí ochranného pásma je zabezpečení zvláště chráněných území před rušivými vlivy okolí. Ke změně druhu pozemku v ochranném pásmu a k umístění stavby je třeba souhlasu orgánu přírody. Městský soud v Praze přisvědčuje odpůrci, že opatření obecné povahy nepředstavuje budoucí podobu dotčené lokality a podmínky vyplývající z vyhlášky č. 4/1982, jakož i z citovaného § 37 zákona č. 114/1992 Sb., budou řešeny v územním a stavebním řízení.

90. Přesto Městský soud v Praze neupírá argumentaci navrhovatelů racionální jádro. Pokud citovaná vyhláška v ochranném pásmu výstavbu výslovně zakazuje, je více než nejisté, zda se příslušný orgán ochrany přírody uvolí k udělení nezbytného souhlasu s výstavbou, kterou odpůrce zamýšlí.
 Jinak řečeno, odpůrce již zadal urbanistickou studii a výstavbu zde plánuje (proto ostatně byla změna Z 2778/00 přijata), přesto že vyhláška hl. m. Prahy č. 4/1982 výstavbu v ochranném pásmu přírodní památky zapovídá a z toho důvodu lze sotva očekávat udělení nezbytného povolení k výstavbě v dalších fázích stavebního řízení. Městskému soudu v Praze se postup žalovaného jeví jako stěží obhajitelný a ekonomicky nerozumný. Z tohoto důvodu má podaný návrh v tomto bodu rovněž za důvodný.

102. V projednávané věci dochází ke kolizi závazku na ochrany životního prostředí ve smyslu Preambule a čl. 7 Ústavy a práva na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listiny s principem tvorby politických rozhodnutí dle čl. 6 Ústavy, s právem na samosprávu podle čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy.

106. Zákonné limity ochrany přírodního bohatství a přírodních zdrojů nejsou respektovány. Přijatá změna Z 2778/00 je v rozporu se zásadami územního rozvoje hlavního města Prahy, s cíli územního plánování, s požadavky na činnost v ochranném pásmu přírodní památky a s požadavky na ochranu nezastavitelných ploch.

107. Opatření obecné povahy zjevně nepředjímá možné důsledky přijaté změny na území přírodního parku a nezabývá se jinými, šetrnějšími variantami. Za klíčové pochybení pokládá městský soud skutečnost, že dotčené pozemky se nacházejí v ochranném pásmu přírodního parku. Odpůrce přijetím Změny Z 2778/00 nerespektuje klíčový význam ochranného pásma. Smyslem ochranného pásma je zakotvit jakési přechodové (v praxi ochrany přírody se uvádí i přívlastek „nárazníkové“) pásmo mezi konkrétním zvláště chráněným územím a vnější (zvláště nechráněnou) povětšinou kulturní/urbánní krajinou. Pokud budou dotčené pozemky zastavitelné, otevře se prostor pro výstavu v ochranném pásmu a hranice přírodního parku zůstane obnažena, bezprostředně sousedící s plánovaným objektem občanské vybavenosti.
Z hlediska ochrany přírodního bohatství pokládá Městský soud v Praze takový stav za nepřijatelný. Ve stávající podobě nemůže opatření obecné povahy v rozsahu změny Z 2778/00 obstát a Městský soud v Praze je proto zrušil a to ke dni právní moci rozsudku.

 Úsměvné je snad jen tvrzení v bodu 86  rozsudku, , že pozemky neleží v území přírodního parku. Vzhledem k tomu, že v předchozích 85  bodech se rozsudek opírá o fakt, že území je součástí přírodního parku Šárka -Lysolaje, domníváme se, že došlo k záměně pojmů přírodní památka a přírodní park.

Zde si můžete stáhnout celé znění rozsudku. 

Že je Šatovka uvnitř přírodního parku si můžete ověřit na této mapce. 

Více zde: https://www.sarecke-udoli.cz/news/rozsudek-mestskeho-soudu-vyhrali-jsme/